Aktuality

Archiv aktualit

Absolventi vzpomínají

Mgr. Lubomír Pospíchal
Ing. Lukáš Polák
Ing. Michaela Klímová - Čikešová
Mgr. Miroslava Herbstová
Radek Přecechtěl
Mgr. Martina Pravečková
Hana Štěrbová
Mgr. Josef Valenta

Užitečné odkazy

školní jídelna
vlakové a autobusové spoje
programy ke stažení
fotografie přírody
spolužáci

Odkazy

KRASEC, o.s., krajská síť ekologických center České Budějovice
Ochrana fauny ČR, o.s., Votice
Český nadační fond pro vydru Třeboň
ROSA České Budějovice
Centrum ekologické výchovy Cassiopeia České Budějovice
ZOO Ohrada Hluboká n. Vltavou

Internetová soutěž pana Zkumavky - zajímavosti

Popularizace a podpora technického vzdělání v potravinářských a chemických oborech na Střední odborné škole pro ochranu a tvorbu životního prostředí ve Veselí nad Lužnicí.

Nobelova cena za chemii

Nobelova cena za chemii - obor, ve kterém Alfred Nobel sám pracoval - byla v jeho závěti z roku 1895 zmíněna jako druhá. Oficiálně se uděluje od roku 1901.

S oceněním je spojena medaile, diplom a peněžní odměna, která činí (v roce 2011) deset milionů švédských korun (asi 27 milionů českých korun). Pokud cenu sdílí dva nebo tři laureáti (což je maximální možný počet), rozdělí si částku mezi sebou.

Cenu uděluje Švédská královská akademie věd, mezi jejíž členy patří 350 švédských a 164 zahraničních vědců. Od roku 1901 do roku 2010 bylo v tomto oboru uděleno celkem 102 cen. Jako první ji v roce 1901 získal Jacobus Henricus van 't Hoff za objev zákonů týkajících se chemické dynamiky a osmotického tlaku v roztocích.

Medaile k Nobelově ceně

Letošní Nobelovu cenu za chemii získali tři vědci pracující odděleně na syntetické výrobě komplexních organických sloučenin, které se jinak velmi vzácně vyskytují v přírodě.

Laureáty se stali dva japonští vědci Ejči Negiši a Akira Suzuki, spolu s Američanem Richardem Heckem.

Nobelův výbor ocenil jejich výzkum při vývoji nových metod vytváření komplexních molekul z atomů uhlíku, které jsou základem života. Objevy oceněných vědců pomohly při vývoji léků proti rakovině. Látka, jejichž syntetickou výrobu vědci umožnili, se v malém množství vyskytuje třeba v mořských houbách a vědci věří, že může pomoct při boji s rakovinotvornými buňkami.

Jak se dělá sýr

Šťastné náhody v chemii

BEZPEČNÁ ZÁPALKA

John Walker, chemik ze Stockton-on-Tees v Anglii, pracoval ve své laboratoři. Míchal dřívkem směs potaše a antimonu, ale když se chtěl zbavit hrudky, která se utvořila na konci dřívka , a otřel jím o kamennou podlahu, vyšlehl plamen. Stalo se to roku 1826 a opravdová zápalka byla na světě. Rok poté se už prodávaly po stovce v jedné krabičce a definitivně tak vytlačily nebezpečné namáčecí zápalky a křesadlo.

SYNTETICKÁ BARVIVA

Osmnáctiletý student chemie William Henry Perkin se snažil najít způsob, jak vyrobit lék proti nebezpečné nemoci přenášené komáry - malárii. Po večerech pracoval v kůlně, kde se pokoušel vyrobit chinin z allyltoluidinu, látky získávané z černouhelného dehtu, který je z chemického hlediska přírodnímu chininu podobný. Zkoušel přidávat kyselinu sírovou a dvojchroman draselný, ale získal tak jen jakousi červenohnědou hmotu, chininu naprosto vzdálenou. Jednou zkusil místo allyltoluidinu použít ještě ne docela čistý anilin (anilinsulfát). Výsledkem byl podivný černý kal. Aby mladý Perkin zjistil, co to vlastně je, svařil ho s vodou. Vyrobil tak nachové krystalky, které, jak se mohl sám na své kravatě hned přesvědčit, dokázaly obarvit i hedvábí. Byla to první anilinová barva, které se pak říkalo Perkinova violeť.